Prázdniny v Evropě

Už to byl nějaký pátek, co jsem se na Long Islandu kousla nudou, když v tom mi zavolali rodiče. Věřte mi, pokud volají z práce, jde o něco opravdu akutního. Volali, že se jim po dlouhé době opět ozvala babička a že mě zve na prázdniny k sobě domů – do Maďarska a že už jsou vlastně letenky koupené a že mi to letí večer. No jo, ty babičky… Nejdřív jsem nevěděl, co mám dělat… Přece jenom je to daleko, kdoví jak dlouho poletím, co se všechno může stát a kdoví jestli někde v Maďarsku umí vůbec anglicky… Postupem času se mi ale myšlenka rozležela v hlavě a já se začal těšit. Hlavně na to jak poznám nová místa, novou kulturu a jak mi budou všichni moje evropské dobrodružství závidět.

Netrvalo dlouho a měl jsem sbalený kufr, příruční zavazadlo, vše samozřejmě navážené, zkontrolované a odpovídající všem možným a nemožným předpisům… Na letiště mě hodil taxík a já se tak během odpoledne dostal z našeho malého bytečku do obrovské letištní haly, kde jsem čekal na svůj let. Samozřejmě, že jsem byl nervózní. Nikdy předtím jsem totiž neletěl. Potřeboval jsem si dodat trochu odvahy, pevně jsem ale stiskl batoh, který jsem držel v ruce a pak odhodlaně vkročil do letadla. Let byl sice dlouhý a únavný, ale rozhodně ne tak strašidelný, jak jsem očekával. Turbulence s námi sice několikrát pěkně zamávaly, ale brzy na to už jsme přistávali na mezinárodním letišti v Budapešti. Počkal jsem na svůj kufr na zavazadlovém pásu a plný očekávání jsem se vyhrnul do příletové haly.

Hned jsem poznal zářící babiččiny oči. Nemohl jsem ze sebe dostat slovo a najednou už jsem seděl v taxíku, který s námi uháněl bůh ví kam. Brzy jsme vyjeli z města a kolem nás se začala míhat krásná krajina a přírodní scenérie. Seděl jsem jak zkamenělý a jen se kochal přírodou. Myslím, že prázdniny v Evropě budou stát za to.